Historie městyse
Naše obec leží přímo v hraničním pásmu českomoravského pomezí v místech kudy v dávných dobách vedly významné zemské stezky. Byla to stezka Libicko-Žďárská, o níž se dochovala nejstarší zmínka v listině z roku 1144 z doby panování knížete Vladislava II. Tato stezka spojovala bývalé župní hrady - Čáslavský a Brněnský.
Dle dochovaných pramenů usuzujeme, že právě zde v sousedství naší obce se nacházelo styčné území, které si ponechávali dědicové Přibyslavovi, náležející k větvi meziříčské. Tuto starou državu, Velké Meziříčí, vlastnil od pradávna rod pánů z Lomnice, který vlastnil meziříčský hrad a měl ve znaku lomnické křídlo. Na kolonizaci žďárské části Vysočiny se podíleli páni z Lomnice, žďárský cisteriánský klášter spolu s pány z Lichtenburgu a pány z Obřan. Osazování krajiny postupovalo obyčejně proti proudu vodních toků, od nižších míst k místům výše položeným.
![]() |
![]() |
Osídlení obcí našeho obvodu bylo se vší pravděpodobností prováděno ve stejném časovém období, neboť bylo jistě částí uceleného kolonizačního záměru. Nově kolonizované obce tvořily pak jednu správní jednotku, v jímž středu byla též plánovaná stavba kostela. První zmínka o našem území je z roku 1317, kdy jde o obce Sazomín a Kotlasy. Osada Matějov, dříve zvaná Tassendorf (ves Tasova), nám připomíná mladšího či staršího Tasa z Lomnice, jejichž letopočet je shodný se sklonkem 13. století. V roce 1350 se mluví o Bukově (jde o obec Pokojov), o Malíně a Vetli, místo nichž stojí Březí. Matějov se připomíná roku 1366.
První písemnou zprávu o osadě Veselí, (v latinských textech Wesele, v německých Neu Wessely) nacházíme v zápisech zemských desek z roku 1377, kdy Jan mladší z Meziříčí, syn Beneše z Meziříčí, při svém odchodu do Itálie daroval za sebe a své potomky všechen svůj majetek meziříčský, mezi jinými i ves Veselí (Wessela villa) za souhlasu markrabího Jana, pokud byl naživu, svému strýci Janovi staršímu z Meziříčí a jeho dědicům.
Místo, na kterém byla osada Veselí založena, bylo velmi výhodné, částečně chráněno od severu kopcem Vortem (Strážnou). Bylo založeno při bystrém potoce, které si zde v dávných dobách vyhloubil v okolní krajině široké koryto, v krajině rybničnaté, s odlehlými tůněmi, mokřinami a rašeliništi, háji i mohutným lesním porostem. V blízkosti Veselí probíhala známá kupecká cesta, vedoucí z Čech na Moravu. Mírně zvlněná okolní krajina skýtala možnosti založení polí a luk i využití pokáceného dřeva ke zbudování nových obydlí. Vypálené a vykácené lesy se jen zvolna měnily na nerovná kamenitá políčka s bahnitými výmoly, valouny a tzv. bludnými kameny.
Tolik výňatek z nejstarší historie obce
Obřadní síň byla otevřena ke Dni učitelů 26. března 1993. A od té doby se v ní uskutečnilo mnoho společenských a kulturních akcí.
Číst dál...Nové Veselí je jedním z mála míst, kde je trvaleji zakotveno ochotnické divadlo. Podle obecní kroniky byla první ucelená divadelní hra sehrána již v roce 1874 a potom se to nějak nedařilo a doopravdy to začalo v roce 1901. Divadlo se od té doby v Novém Veselí hrálo pravidelně s přerušením v obou světových válkách v nejrůznějších spolcích, nejdéle při TJ Sokol od roku 1921, kde je dosud.
Číst dál...Setkání měst a obcí, které mají v názvu Veselí bylo zahájeno v roce 1993 v Novém Veselí. Účastní se ho tyto obce: Nové Veselí (okres Žďár nad Sázavou), Veselí nad Lužnicí (okres Tábor), Veselí nad Moravou (okres Hodonín), Veselí u Mohelnice (okres Šumperk), Veselí u Přelouče (okres Pardubice), Veselí - osada, místní část města Šťětí a Vysoké Veselí (okres Jičín).
Číst dál...Setkání rodáků se uskutečnilo 7. - 9. července 1995 a 11. září 2008. Pro všechny rodáky a přátele byl připraven bohatý kulturní program s prohlídkou nejen pamětihodností, ale i celé obce. Rodáci a přátelé obce navštívili např. stálou expozici rodáka Julia Pelikána v obřadní síni obce a shlédli výstavku grafických listů rodáka Aloise Pohanky. Jako upomínku na setkání obdržel každý účastník setkání malý soubor grafických listů rodáka Aloise Pohanky s tématikou obce Nové Veselí.
Číst dál...